Jěžci

hrnicek

V dnešní době už docela dobře funguje rozsáhlá síť záchranných zařízení pro zvířata. Takže když najdete jakékoliv zraněné, či zesláblé zvíře, předáte ho do odborných rukou, kde se o ně postarají. To však neplatí pro ježky. Záchrana ježků v těchto zařízeních je velice složitá. Jistěže existuje i pár dobrodinných organizací, které si tuto problematiku berou na svá bedra. Avšak postupně přibývající počet nalezenců se stává neúnosným. Nutno ještě podotknout, že všichni tito aktivní ochránci jsou
dobrovolníky ! A vězte, že jich je pouze po málu, kdežto ježků, kteří potřebují pomoc, v naprosté převaze.

Nechci zde popisovat všechny problémy týkající se zařízení pro záchranu ježků (strava, evidence, prostory jak pro jarní výběh, tak topenou výkrmnu před zazimováním, ... ). Ale jen pro představu. S informovaností o existenci ježčích záchranářů stoupl počet ošetřovaných ježků trojnásobně oproti předloňsku (kdy jsme se tohoto problému zhostily poprvé). Takže bychom jich měli (nebýt loňské vysoké úmrtnosti) rovnou stovku a to na tři aktivní dobrovolníky!!! Nehledě na to, že v každé literatuře zdůrazňují ježka jako samotářského tvora s minimálním výběhem 2 x 2m, a také nutnost samostatné hibernace, což je při takovém množství ježků nemožné.

Myslím, že už nemusím podávat více faktů, abych vás ujistila, že nejkvalitnější pomocí je, když se pokusíte o ježka postarat sami.

A právě pro Vás jsem shrnula praktické informace. Hlavní zásady péče o ježka, které zde uvádím jsem čerpala nejen z rad paní Dvorské ze Všeradic, ale především z příručky Ježek a lidská péče vydané Okresním výborem ČSOP v Liberci, která mi hodně pomohla v mých amatérských počátcích.

 

Ježek ve volné přírodě

Kamaradi   Ježkova povaha se nám může zdát v odchovu nevrlá a podrážděná. Může to být tím, že ježkovi chybí přirozené podmínky. V přírodě si totiž libuje v průzkumnictví, v prolézání, přelézání různých překážek a také výborně šplhá. Nemá rád omezený malý prostor.

 

 

TERITORIUM

V dospělosti se z ježka stává nanejvýše nespolečenský tvor, střežící si své teritorium. Ostatním ježkům to dává najevo svými pachovými značkami, což není nic jiného než hromádky trusu na vyvýšených místech. Své území může mít až v okruhu 2 km, to záleží na členitosti terénu a možností potravy.

POTRAVA

Ježci se vydávají na lov za úsvitu. Svým neomylným čichem vypátrají larvy hmyzu, slimáky i šneky, ale snad nejraději se pustí do hmyzu, jehož požírání jim působí převelikou radost. Hlasitě mlaskají a pošušňávají si na křupavém těle brouka, pohupujíce čumáčkem nahoru a dolu. Rádi si pochutnají na ptačím vejci, zdechlině nebo na spadaném sladkém ovoci.

MLÁĎATA, BŘEZOST

Po obnově sil ztracených zimním spánkem, který trvá nejvýše do konce dubna je ježek připraven si najít, případně vybojovat svou družku. Po jejím oplodnění se o ni však dále nestará. Asi za 5 týdnů rodí samice do pečlivě vystlaného hnízda 3 až 9 mláďat. Zpočátku je kojí každé 2 hodiny a pečlivě zahřívá. Ježčí mláďata se k úlevě své matky nerodí s bodlinami, ale pouze s jejich základy ukrytými v kůži. Již několik hodin po porodu jim bodliny vylézají. Mají bílou barvu a jsou ještě měkké. Pořádné bodliny jaké mají dospělí jim dorostou až za 6 týdnů po narození. A jejich oči spatří poprvé svět asi za 14 dnů.

Od 3-5 týdnů následují malá ježčata svou matku při nočních potulkách a učí se hledat potravu. To znamená jejich pomalou, ale jistou cestu k samostatnému životu. Jsou známy i případy, kdy mláďata zůstávají společně s matkou přes zimu.

Druhý vrh bývá koncem léta, v horším případě až na konci srpna. Tyto mláďata jsou v přírodě často odsouzena k smrti, protože si nestačí vytvořit tukové zásoby pro přezimování.

ZIMOVÁNÍ V PŘÍRODĚ

Do prvních podzimních mrazíků si musí ježek stihnout schromáždit dostatečné tukové zásoby, které ukládá do podkoží na hřbetě. V ideálním případě by měl ježek nabrat váhu nad 700g. Ale dobrý fyzický stav ještě nemusí znamenat propustku do dalšího života. Mnoho ježků hyne při jarních záplavách ( kdy ještě nejsou probuzení) a při pálení hromad listí, trávy a dřeva, kde si hledjí své zimoviště.

Hibernace, neboli zimní spánek, je velice složitý proces. Životní funkce celého organismu se sníží na minimum - počet vdechů klesne pouze na 6 a tep na 20 za minutu. Tento stav trvá přibližně od listopadu do dubna (podle počasí a teploty) a ježek se může několikrát za zimu probudit, aby po vykonání fyzických potřeb znovu usnul. Do hibernace můžou přejít i ježci s nedostatečnou hmotností. Ti ale zemřou již během zimy, nebo nepřežijí energeticky náročný přechod zpět do bdělého stavu.

PROBUZENÍ

Když jarní paprsky vytáhnou ježka ze svého zimního pelíšku, je velice zesláblý. Vždyť přes zimu ztratil pětinu své hmotnosti. Jestliže ještě najde sílu vyhledat potravu, velice rychle své ztráty opět nahradí. Myslím, že se musí cítit šťastný, protože zrovna on patřil k 30% populace, která přežila.

 

Jak pomoci ?

v rukou

Nejdříve se musíme ujistit, zda by ježek v přírodě opravdu nepřežil. Naše pomoc má smysl, jestliže najdeme v říjnu mládě vážící pod 300g, nebo v listopadu méně než 400g. Velkou roli zde hraje také počasí. Ježci upadají do zimního spánku při poklesu noční teploty pod bod mrazu. A v této době by měl mít tvor alespoň 600g.

Pokud při nálezu ježkovu hmotnost špatně odhadnem a i tak si nalezence přineseme domů, nic se nestane, když ho ihned vrátíme na původní místo. (Pokud se nejedná o stanoviště ježkovi nebezpečné, např. u frekventovaných silnic, aj.) Jestliže nalezneme jedno nebo více mláďat, není-li zjevná smrt samice, nikdy je z místa neodnášíme, či na ně nesaháme !

Pokud jste se tedy rozhodli se o ježka postarat a neodradí Vás ani zpočátku nepřátelsky stočené pichlavé klubíčko (bude to pár dnů trvat, než si ježek zvykne na lidský dotek), zde je pár rad zabraňujících újmě Vaší i ježkovi

JAK S JEŽKEM ZACHÁZET

  • Nikdy ho nedáváme do igelitových tašek !
  • Nenecháme psa si sježkem hrát, či na něj dorážet pouze bodliny ježka neochrání před ostrými zuby !
  • Ježčí klubíčko nikdy násilně neotvíráme, či nepáčíme, abychom ježka otevřeli ! Ježek se rozbalí sám, když si ho položíme na ruku (na zem) hřbetem nahoru (otvorem dolů), můžeme ho hladit (nesaháme na hlavu). Necháme ho v klidu se rozbalit.
  • Hlas ježkovi nevadí, ale leká se náhlých pohybů a rámusu.
  • Chování k člověku, lekavost i to jak si tvor zvykne na člověka je u každého jedince individuální. Později se některý ježek nechá hladit i po čumáčku. Musíme však počítat s tím, že si tohoto tvora nikdy v pravém slova smyslu neochočíme !
  • Než se s ježkem naučíte zacházet, můžete použít ochranné rukavice.

PŘÍJEM JEŽKA

Když si ježka přineseme domů nejprve ho zbavíme vnějších parazitů, např. blech nebo klíšťat. K tomu můžeme použít jakýchkoliv antiparazitních postřiků pro psy nebo kočky (Arpalit, Difusil). Pozor na čumáček a oči ! Klíšťata opatrně vytočíme. Se zraněným ježkem navštívíme veterináře, či jiné odborníky.

Ježka zvážíme a jeho váhu si pečlivě zapisujeme. Vývoj ježkovi hmotnosti je totiž dobrým ukazetelem kondice a zdravotního stavu.

Pokud je ježek podchlazený či promrzlý (poznáme to podle nízké tělní teploty a pomalých reakcí), prospějeme mu umístěním k mírnému zdroji tepla. K tomuto účelu doporučuji láhev s teplou vodou, nebo vyhřívací elektrickou dečku, na kterou se ježek slastně roztáhne. Tak můžeme vzkřísit i zdánlivě polomrtvého tvora.

Ježkovi prohmatáme hrudník a pokud má propadlou břišní dutinu a vystouplá žebra, znamená to, že je vyhladovělý. V tomto případě postupujeme tak, že po prohřátí mu zkusíme nabídnout trochu lehce stravitelné potravy, tzn. vařeného netučného masa nebo vývaru z ovesných vloček či rýže. Pokud je ježek natolik slabý, že potravu nepřijímá, uvaříme fenyklový nebo heřmánkový čaj, slabě osladíme hroznovým cukrem (Glukopurem) nebo medem a vlažný natáheneme do injekční stříkačky (bez jehly), či savičky. Ježka uchopíme do vertikální (svislé) polohy a zkusíme mu odvar aplikovat do ústní dutiny. Dáváme velký pozor, aby tekutinu nevdechl. Zpočátku ježek nespolupracuje. Opakujeme za cca půl hodiny, a tak postupně ježka rozkrmujeme, až začně sám polykat. To je dobré znamení a můžeme přejít na samostatné stravování viz. jídelníček

UBYTOVÁNÍ

Minimální prostor pro výběh ježka je 1 - 2 metry čtvereční. Dostatečný prostor je pro ježky důležitý jak pro psychiku, tak i pro správný vývoj jejich končetin. Domeček s vchodem, tak, aby se do něj ježek vešel, by mohl mít velikost asi jako menší krabice od bot, ale v tomto ohledu je ježek nejméně náročný. Jako výstelka dovnitř domečku se mi nejvíce osvědčila sláma nebo seno (hodí se i nadrobno natrhané noviny) a ven do výběhu buď vrstva slámy, kterou měníme podle potřeby, nebo vrstva novin, kterou je pak vhodné měnit až 2x denně. Noviny jsou hygieničtější a méně zapáchají.

HIBERNACE V ZAJETÍ

Pro přezimování v zajetí stačí, když ježek dosáhne váhy 500 - 600 gramů ( v přírodě potřebuje nad 700 g). Po dosažení této váhy ježka přemístíme i s výběhem a domečkem do chladnějšího prostředí. Ideální teplota ježčího zimoviště je +5°Celsia. Nikdy nesmí teplota klesnout pod bod mrazu. Pro tento účel můžeme využít sklepní, nebo půdní prostory apod., které vyhovují teplotním podmínkám. Šero, nebo nedostatek světla ježkům příliš nevadí.

klubko

Ježkovi podáváme už pouze suchou stravu (burizony, piškoty, ořechy, rohlík atd.) a běžně napájíme. Někteří ježci zazimují takřka ze dne na den, jiným to trvá dlouho, rozdíly jsou zde velice individuální. Pokud ježek odmítá hibernovat, snad pomůže přemístění až do mrazivého prostředí a to na cca 2 hodiny. Po té přeneseme opět do zimoviště (5° C).

Že ježek usnul, poznáme tak, že přestane v misce ubývat potrava (pokud tam nechodí myši) a vchod do domečku je zatarasen slámou. Můžeme ho opatrně zkontrolovat tak, aby se neprobral. Ježek je v hibernaci stočen a zabalen do klubíčka. Jeho reakce jsou velice pomalé, dech téměř neznatelný. Tento stav netrvá nepřetřžitě, ale ježek se může několikrát za zimu probudit a posílit potravou. Nezapomínáme proto výběh každodenně kontrolovat a měnit pitnou vodu.

Ježek se probouzí, když teplota stoupne nad 15 °C, a to koncem března, či začátkem dubna. V této době tedy našeho ježatce přeneseme do teplejšího a vzdušnějšího prostředí. Zkontrolujeme jeho váhu. Ježek zimováním ztrácí až 20 % své tělesné váhy, proto se o něj ještě staráme a dokrmujeme ho. Znovu ježka vážíme každý týden, dokud nezíská znovu váhu 600 gramů. Péče vypadá stejně jako před hibernací.

 

NÁVRAT DO VOLNÉ PŘÍRODY

Vybereme vhodnou lokalitu tzn. křovinatou krajinu s remízky, rozsáhlou zahradu či sad, hlavně co nejdále od silnic. No, a když jsme psychicky připraveni se s naším svěřencem nejspíše navždy rozloučit, konáneme tak za soumraku a za vhodného vlahého počasí.

 

Základy ježčího jídelníčkulabuznik

Hlavní složkou ježčí potravy je směs masa a plniva (+ zeleniny) v poměru 1:1 (raději víc masa). Složení této směsy i dávkování se mění s váhou ježka (viz. dále).

Nejjednodušší se ukázalo navařit si směs podle možností do zásoby a podle velikosti denních dávek zamrazit. Vitamíny přimícháme až těsně před tím, než onu kašovitou hmotu ježkovi podáme na misku. Pro každého tvora je důležité, aby byla strava co nejpestřejší, a tak ještě mimo směs ježurovi "přilepšujeme". Uvedu zde nějaké ježčí pamlsky, ale jak jsem zjistila, každý ježek je originál, a to i svou chutí.

 


Váha 100-150g :

Malé ježky nekrmíme aktivně, potravu přijímají přirozeně sami. Odstraňujeme zbytky nedojedené potravy a misky vymýváme. Směs by měla mít podobu nepříliš tuhé kaše.
Potravu podáváme 3x denně.

Pití:
  • Slabý heřmánkový, nebo fenyklový čaj mírně slazený medem nebo hroznovým cukrem (Glukopurem)
Směs :
  • Ovesné vločky nebo rýži (jde i krupice) uvařené ve vodě a propasírované, nebo dobře rozmixované
  • Maso; buď naškrábané (umleté) syrové hovězí, nebo vařené kuřecí krky (které si ježek rád obírá a zpevňuje si tím dásně), či drůbky umleté i s drobnými kostmi
  • Trochu strouhané syrové mrkve
  • Malé množství syrového žloutku
Vitamíny:
  • 1 – 2 kapky dětského sirupu (Pikovit, či jiného)
  • 2x – 3x týdně Roboran na špičku nože
Pochoutky : Zkoušíme, co ježkovi chutná – cokoliv netučného a nekořeněného.
  • Strouhaný netučný sýr
  • Piškot (omezeně)
  • Tvaroh ochucený medem
  • Kousek měkkého kompotovaného, či syrového ovoce

Váha nad 150 g :

Krmíme 2x denně

Pití :

  • Jako v předchozí váhové kategorii

Směs :

  • Rýži již nepasírujeme, místo vařených ovesných vloček můžeme dát vařené vlasové nudle
  • Syrové hovězí maso se krájí jen na drobné kousky

Vitamíny:

  • Plastin (1x denně na špičku nože)
  • Roboran (4x denně na špičku nože)

Mimo směs :

  • Syrové ovesné vločky
  • Burizony
  • Drcený rohlík
  • Krájený sýr
  • Čtvrtina vařeného vejce (asi 3x týdne)
  • Někteří ježci přijímají rádi i kousky ovoce, mandarinku, kompot, spařené hrozinky, kokos, ořech, suchar
  • Vařené vnitřnosti, či vařené libové vepřové maso

Váha nad 250g :

Denní dávka potravy pro ježka vážícího 450g je přibližně 120g.
V případě průjmu podáme k pití silnější čaj, živočišné uhlí a do jídla dáme víc vařené mrkve a vařeného hovězího masa.
Krmíme jen 1x denně, a to večer.

 Pití :
  • Pouze pitná voda.

Potrava :

  • Shodná jako v předchozí kategorii
  • Navíc přidáváme kousek vařeného kuřecího krku, který jen mírně roztlučeme nebo rozvaříme, aby si mladý ježek mohl cvičit žvýkací svaly i chrup
  • Vhodní jsou i mouční červi (larvy brouka potemníka), ale nikdy jako hlavní strava

 

!!!VÝZVA PRO VŠECHNY!!!

Stále více se rozpínající lidská civilizace znamená největší hrozbu pro bezbranné ježatce. Rozvoj a silný růst silniční dopravy znamená smrt pro stále větší procento ježčí populace. Lidský mozek se prokazatelně snaží vytěsnit špatné vjemy, ale přiznejme si, kolik už jste viděli na silnicích ohavně zdeformovaných mrtvolek ?

mrtvolka

A zde je možné vysvětlení :
Jelikož ježek loví hlavně večer, silnice jsou ještě ze slunečného dne vyhřáté. A právě sem se stahuje množství hmyzu, které slouží ježkovi za potravu. Když ho pak vyděsí mručivý hlas motoru reaguje přirozeně svému chování, neuteče, nýbrž se schoulí do klubíčka. Tomu však proti automobilu nepomůže – je rozmačkán. A to často zbytečně, kdy by se řidič mohl bez problémů vyhnout !

I zhoršující se životní prostředí má na ježka vliv. Jeho oslabený organizmus je snadno napaden plicními parazity, kterými ježci velice často trpí.

Tyto faktory jedinec může jen těžko ovlivnit, ale další častá a hlavně zbytečná smrt je pro ježky pád do skruží a různých jam, odkud již ježek bez cizí pomoci nevyleze a zahyne zde hlady. Rovněž jsou pro ně nebezpečné zahradní bazénky a nádrže. Ty ošetříme umístěním prkénka, po kterém se ježek snadno dostane ven.

Známé jsou zrovna tak případy uhořelých ježků při po pálení hromad listí, větví a trav. Prosím proto zkontrolujte před zapálením hromadu, jestli se tu neubytoval nějaký tvor!

 

Biologie jěžka

URČOVÁNÍ POHLAVÍ

pohlavi Chtěli byste vědět, jestli svého svěřence pojmenovat dívčím či mužským jménem?

Některé ježky je těžké přemluvit, aby nám ukázali své bříško. Většinou toho docílíme tak, že ho položíme volně na ruku, a když se ježek rozbalí, podíváme se ze spodu. (Většina ježků se po otočení na záda znovu zabalí). Podle nákresu pak rozpoznáme pohlaví. Takto lze poznat pohlaví už i u velmi malých mláďat.

 

 

URČOVÁNÍ STÁŘÍ

Pro určení stáří neexistuje mnoho znaků, které by mluvily jasně. Ty jsou jen u mláďat. Hlavním ukazatelem je váha, ale ta je zase velmi ovlivněná zdravotním a fyzickým stavem.

čtrnáctidenní mládě - neprohlédnuté oči
mládě v rozmezí 3 –6 týdnů - sem tam bílé, slabé a měkké bodliny mezi bodlinami již tmavě pruhovanými
tohoroční mláďata z druhého vrhu - obecně ježci nalezení na podzim s váhou do 400g
dospělý ježek - jeho váha by měla být nad 800g, robusnější postava a již plně vyvinuté bodliny

ANATOMIE

Ježek má překvapivě čtyři nohy, dvě oči a dvě uši. Málokdo si všimne, že má i ocásek. Je to savec, ale nejvíce charakterické jsou pro něj bodliny, kterých má kolem 7 000.

Velice důležité jsou pro něj okružní svaly, které mu umožňují stočit se do pichlavého klubíčka, což plní ochrannou funkci. Při pocitu ohrožení ježek své bodliny zpevní a naježí. Snaží se odradit také hlasitým funěním. Když ho však překvapíme na zemi rozbaleného, při doteku nadskakuje se záměrem nás popíchat. To jsou však všechny prostředky jak se ježek dokáže bránit. Nikdy v úmyslu ublížit nekousne ! (Občas si náš prst splete s chutným soustem, ale to je čistě nevinné, protože ježek špatně vidí a orientuje se hlavně podle čichu.)

SMYSLY

Orientace v prostředí a hlavně hledání potravy se řídí především čichem. Zrak má malou funkci, ježkovy oči jsou malé a zapadlé.

VÝVOJ HMOTNOSTI

Podkožní aplikace lékuJežka vážíme přibližně 2x - 1x týdně a vývoj hmotnosti sledujeme, případně zapisujeme. Ježek by měl přibrat o 50g – 70g týdně. Jestliže zůstává jeho váha stejná, či se dokonce snižuje, navštívíme veterináře. Největší procento ježků je napadeno plicními parazity. Veterinář by měl aplikovat lék zvaný IVOMEC (podkožně 0,03 ml na 100g živé váhy). Plicní parazité se projevují též kašlem, sípáním a slyšitelným, těžkým dechem. Léčbu plicních parazitů nepodceňujeme, ohrožují úspěšnou hibernaci.

 

 

ZÁVĚR

bedlaJežek běhá v nezměněné podobě po naší planetě již od čtvrtohor. A proto je jeho forma velice odolná. Jeho slabostí však je nepřizpůsobivost rychlému vývoji nových podmínek v přírodě a na světě. Na to doplácí v dnešní civilizaci. Nedokázal si vypěstovat reflex útěku. Jeho obrana spočívá pouze v tom, že se stočí do klubíčka a zpevní své ostny. To však není účinná ochrana proti automobilizmu, a jiným civilizačním výdobytkům. Proto jejich početnost rapidně ubývá. Myslíte, že tak fylogeneticky starý tvor přežije i v naší moderní civilizaci ?

Pokusme se tedy pomoci alespoň tak, jak je v silách lidského jedince.

Člověk, který se úspěšně staral o svého ježčího svěřence od začátku až do konce, si zaslouží veliké uznání. Sama vím kolik to vyžaduje nejen práce, času, trpělivosti a starostí. A ježek je tvor, který nedovede poděkovat.

Jménem všech ježků vám tedy děkuji já, Pavla Blažková.

P.S. A jen neříkejte, že vám ten nepoddajný tvoreček nepřirostl k srdci. No, nebude se Vám po jeho funění stýskat ?